Volební deník 22.9. 2014 Lhota, Hlinsko, Přerov, Drahotuše, Pavlovice

Hned v první obci, kterou jsem dnes navštívila, jsem se od  mladé paní starostky a její zástupkyně dověděla o nesmyslných překážkách a zbytečně složité a nepřehledné administrativě při přípravě podkladů a vyhodnocování žádostí o dotace. Obec by velmi ráda získala finanční zdroje na vybudování vodovodu.
Patří v celém okrese k třem posledním, kde veřejný vodovod chybí. Vynaložili již více než 700 tisíc korun na zpracování projektů a všech možných posudků, ale zatím se nepodařilo potřebné prostředky získat. Na celý proces přípravy je „nabalena“ celá řada podnikavců.Jejich služby nejsou pro projekty nezbytné, nicméně úřední administrativa jejich začlenění do přípravy požaduje. A to celý projekt hrazený z veřejných peněz zbytečně prodražuje. S takovými negativními zkušenostmi se setkávám opakovaně v různých koutech volebního obvodu. Celý systém a proces přidělování dotací je třeba pročistit a navrhnout jiné transparentní řešení. Je zajímavé, že mezi hodnoceními jednotlivých dotačních zdrojů a jejich dostupnosti existují rozdíly, některé fungují uspokojivěji. Určitě je možné standart systému výrazně zlepšit.    

Mezi setkáními v Hlinsku se jeden starší pán rozhořčil nad novelou zákona o odpadech, která bude zakazovat výkup kovů ve sběrnách od jednotlivých občanů. Bude možný jen od právnických osob. Osobně považuji toto opatření v zákoně za nesprávné. Co může v praxi způsobit? Právnické osoby budou zadarmo od občanů sbírat kovový odpad. Pokud to nebude zadarmo, pak již samy vykupují jako výkupny sběru. Jak chceme docílit toho, že právě tyto právnické osoby nebudou do výkupu dodávat zcizené věci. Ani nyní nejsme schopni ověřit původ vykupovaných kovů, tak vytvoříme ještě další mezičlánek, aby se nám dohledání zcizených věcí zkomplikovalo?? Myslím, že kritika zákazu výkupu kovů od jednotlivých občanů ze strany staršího pána byla na místě.

V Drahotuších již bylo docela chladno a lidé, které jsem potkávala, mířili rychle domů nebo do dvou v ten pondělní den v obci otevřených restaurací. Také nám tam bylo docela příjemně, pánové popíjející pivo mne znali, vzpomínali na dřívější setkání a nechali si ode mne podepsat volební letáčky. Venku před odjezdem jsem potkala muže ve věku mezi čtyřiceti a padesáti. Docela rád se zastavil a začal častým:„Všude je bordel“. Dnes se má hůře než dříve, za mlada jezdil s  „tirákem“, a to bylo něco, skvělý výdělek a ještě diety ve valutách. Dnes má plat běžného řidiče (jak jsem se dověděla na minulých setkáních viz. deník… nemusí to být opravdu žádná sláva). Pan řidič se dále rozvzpomínal, jak to bylo dříve lepší: „i těch hospod, co bylo jenom v Lipníku, přes 30…“. Musela jsem se usmát. Více než deset jich podle paměti ještě mého tatínka bylo před válkou za první republiky. Pak, co pamatuji já, je postupně zavírali, až zbyly jen dvě nebo tři – jedna byla na nádraží a vlastně ani hospodou nebyla. Dnes je nemám spočítány přesně ale restaurací a hospod je zase něco přes deset.

Do Pavlovic jsme přijeli téměř až za tmy. Pan starosta na nás čekal na radnici. K podvečernímu povídání se přidaly ještě další příchozí dámy. Donesly a nabídly skvělé koláčky z vlastní kuchyně. Povídali jsme si o tom, co se v obci podařilo, nové výstavbě, nebo také o knihovně, která vyhrála jako nejlepší, v soutěži knihoven České republiky. Paní knihovnice má ještě další plán jak ji vylepšit. Právě se vrátila ze setkání knihovníků, kde získala nové náměty. Budu jí a celé obci přát, aby se jí záměr podařil.