Volební deník 23.9. 2014Polouvsí, Odry

Malá vesnička rozložená v nivě Poodří. Byli zde na mne a moji asistentku velmi příjemní, překvapeni, že jsem přijela až k nim se představit a zeptat se na jejich názor na politiku, funkčnost zákonů a jejich zkušenosti.

Hned u druhého nově opraveného domu nás mezi hromadou venkovních hraček (jak už to na zahrádkách rodin s malými dětmi bývá), přivítal mladý muž. Na jeho žádost jsem se mu ráda podepsala do jím vedené kroniky. Ano s některými absurditami v našem právu se již setkal. Nyní ho zrovna jedna potkala. Má dvě děti, které již chodí do prvních tříd základní školy. Rádi by jim s manželkou proto přebudovali jejich dětský pokojík. Mají naspořeno stavební spoření. Banka ale odmítla peníze ze spoření vydat. Musejí o souhlas požádat opatrovnický soud. „Přece se nebudu soudit a platit právníky za výběr námi s manželkou naspořených peněz, které navíc chceme použit ve prospěch dětí. Není přece možné, abychom byli nuceni spořit do jejich 18 let a nemohli s penězi nakládat podle nejlepšího vědomí ve prospěch našich dětí“. Musím s tímhle názorem zcela souhlasit.
Opatrovnické soudy jsou navíc zcela zahlceny jinými vážnými soudními spory. Jak manželům sdělili, tento výklad prý vyplývá z nového občanského zákoníku. Smlouvu o spoření ale přece podepsali ještě za platnosti toho původního. No pochybuji, že tohle bylo smyslem nové právní úpravy. Naopak se tento výklad asi hodí bankámtak, aby mohly s finančními prostředky dlouhodobě samy hospodařit. Celou věc prověřím, postup považuji za zcela chybný.

Druhý příběh se týká domu a mladé maminky se třemi dětmi jen o kousek dál. Má tři dcery a ta nejstarší, 14tiletá má vážnou vrozenou vadu. Pravidelně ji rodiče vozí do školy, dívenka totiž nesmí vůbec do venkovního ovzduší. Trvale s sebou musí nosit přístroj na odsávání hlenů, který váží 7 kg. Navíc trpí autismem. Komise přestozamítla žádost rodičů o příspěvek na vozilo, protože prý diagnóza dívenky nespadá přímo do skupiny dané ve vyhlášce. Navíc nám maminka vyprávěla o zcela neetickém vystupování některých posudkových lékařů za přítomnosti dítěte. S případy odmítnutí pomoci a podpory rodičům se zdravotně postiženými dětmi se bohužel nesetkávám poprvé. Také jako zástupkyně ombudsmana jsem jich několik napravovala. Zákon a vyhláškydávají při dobré vůli dávají prostor opravdu potřebným lidem pomoci.

Také v Odrách jsem hovořila s mnoha lidmi. Maminky s dětmi by velmi ocenily možnost zkrácených úvazků, práci nemohou sehnat ale ani ženy nad 55 let. Určitě by rády pracovaly například v sociálních službách. Právě posílení jejich sítě považuji za velmi naléhavé.