Návrh na udělení Stříbrné medaile Senátu Parlamentu ČR panu Tomáši Hradílkovi

Tomáš Hradílek se narodil v Lipníku nad Bečvou. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, kterou dokončil v roce 1967. Období pražského jara a srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 prožil na prezenční vojenské službě. Proti invazi, která pro něj byla obrovským šokem, ostře protestoval. Sám byl tehdy zastáncem reformního křídla KSČ.

S nástupem normalizace se Hradílek v srpnu 1969 vystupuje ze strany. Z důvodu přetrvávajících protisovětských a protisocialistických názorů byl v roce 1974 odvolán z funkce hlavního zootechnika.

Jedním z projevů jeho občanské kuráže proti postupující normalizaci a letargii, do které upadala většina společnosti, bylo odmítnutí volit (1976) v předem určených volbách.

Zlomovým se stal rok 1977, kdy se z vysílání Hlasu Ameriku dozvěděl o Chartě 77, kterou se rozhodl, jako jeden z prvních, podepsat. Následoval vyhazov z JZD Týn a těžká fyzická práce dělníka na pile v Lipníku nad Bečvou, u které zůstal do roku 1989.

V Chartě 77 aktivně působil, od počátku 80. udržoval pravidelný kontakt s hlavními představiteli Charty 77 a stal se členem kolektivu mluvčích za Severomoravský kraj. Tím se dostal do hledáčku StB. Od počátku 80. let následovaly četné domovní prohlídky a instalace odposlouchávacích zařízení, pobyt v cele předběžného zadržení i několikeré podmínečné odsouzení. Situace byly o to intenzivnější, že probíhaly na malém městě a Hradílek se tak ocital pod větší kontrolou než v anonymnější Praze.

V roce 1987, k desátému výročí Charty 77, se podílel na zformulování významného dokumentu „Slovo ke spoluobčanům", jehož snahou bylo aktivizovat lidi v boji za svobodu.

Na podporu dokumentu a probuzení občanů Hradílek společně s Rudolfem Berezou odeslali také otevřený dopis prezidentu republiky, Gustávu Husákovi, ve kterém ho vyzývali k abdikaci.

V lednu 1989 se na rok stal mluvčím Charty 77. V této době také spoluzakládá Společnost přátel USA. Během listopadových událostí se podílí na vzniku Občanského fóra v Olomouci, Praze a Ostravě, kde se stává jednou z vůdčích postav převratu.

V prosinci 1989 byl mezi prvními dvaceti poslanci kooptovanými do Federálního shromáždění. Poslancem zůstal do roku 1992. V roce 1990 se na dobu 5 měsíců stává ministrem vnitra.

Po roce 1992 z politiky odchází.

Tomáš Hradílek svými činy a občanským odhodláním v období nesvobody opakovaně dokázal, že pro něj svoboda a demokracie nejsou jen prázdnými pojmy. Naopak pro tyto hodnoty bojoval a mnohé obětoval.

Proto se domnívám, že právě letos, kdy uplyne symbolických 30 let od konce nesvobody v této zemi, si máme obzvláště připomenout a poděkovat těm, kteří se na jejím konci významně podíleli, tak jako Tomáš Hradílek.