Do Senátu jsem byla zvolena v roce 2014 za volební obvod č. 63 Přerov. Jako nestraník jsem kandidovala za KDU-ČSL a SZ.

V Senátu jsem místopředsedkyní Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, členkou Podvýboru pro dopravu a energetiku a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a místopředsedkyní Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Reakce na článek uveřejněný dne 18. 4. 2016 v týdeníku EURO

Reakce na článek uveřejněný dne 18. 4. 2016 v týdeníku EURO v rubrice Ozvěny, strana 8.

Pan redaktor M. Pinkas v článku sděluje svůj názor na problematiku pachů, kterou se zabývám. S despektem a snahou legislativní inciativu bagatelizovat nebo zesměšnit. Na svůj názor má právo.

Svědčí ovšem o naprosté neznalosti problematiky. Pachy jsou od roku 2002 v zákoně o ochraně ovzduší zařazeny mezi znečisťující látky a stát má prostřednictvím úřadů zajistit občanům proti nim ochranu. Nedostatkem je, že právní předpisy neurčují garantované způsoby jejich stanovení ani výši imisních limitů. Úřady jsou proto ve vymahatelnosti ochrany nečinné nebo postupují administrativně zdlouhavý a obě strany správních řízení zatěžující proces. Na rozdíl od ČR má většina vyspělých evropských států limity a způsoby jejich měření vnitřními předpisy stanoveny, včetně sousedního SRN a Rakouska, aktuálně je připravuje Polsko. Zápachy z průmyslových provozů a koncentrované živočišné velkovýroby lze eliminovat řadou dostupných technologií. Realizují je u nás české i zahraniční firmy poskytující tyto služby již nyní desítkám provozovatelů.

 

Věřím, že názor, který pan redaktor otiskl je dán neznalostí těchto faktů. Jinak by byl totiž políčkem do tváří všem občanům desítek měst a obcí, kteří si oprávněně dlouhou dobu na zápachy stěžují. Doplnění právních předpisů umožňujících účinnou ochranu před zápachy žádají také stovky obcí, z jejichž podnětu jsem se začala problematikou zabývat.

Z pohledu jiných makroekonomických otázek se problém zápachů může jevit jako úsměvný. Z pohledu běžného občana, kterého denně silný zápach obtěžuje, tomu tak není. Stovky stížností a tisíce podpisů na různých peticích jsou podle mého názoru vážným důvodem věnovat čas a úsilí k řešení problému. Život se neskládá jen ze zpráv o miliardových příjmech nebo finančních tocích, ale právě z oněch zdánlivě nedůležitých věcí prostoru, který nás obklopuje.      

Zcela překvapující je v článku Eura přirovnání inciativy proti zápachům k obdobě obecně známých, vysoce negativních případů politiků, „padáků „ p. Kalouska nebo ,,Čapího hnízda“ pana Babiše a další. Případy mají pro širokou veřejnost negativní kontext s podezřením na protiprávní činnost nebo korupci. Jakákoliv souvislost legislativní činnosti na posílení ochrany občanů proti zápachům s těmito případy, je zcela absurdní a již na první pohled vyloučena. Nebo že, by cílem noticky Eura, které přiřazuje moje jméno k těmto kauzám, bylo něco jiného? Nedávno jsem v Senátu vystoupila proti těžařské lobby, na můj návrh vrátil Senát novelu prolamující v zájmu finančních firem ochranu osobních a citlivých dat osob, aktuálně pokračují jednání o ochraně členů SVJ před dluhy neplatičů, které se dostává do střetu zájmů o zisky s poskytovateli hypoték. O tom se však v týdeníku z nějakého důvodu nedočteme.                  

 

Jitka Seitlová, senátorka PČR