O koeficientech přepočtu úhrad podle změny počtu pojištěnců rozhodne Ústavní soud


7.9.2015  AM Review  Strana 25  Medicínská review
(ÚS)
PRO LŮŽKOVÁ ZAŘÍZENÍ

Senátoři RNDr. Jitka Seitlová a prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., předali 16. srpna Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení části vyhlášky č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015, neboli ministerské úhradové vyhlášky pro letošní rok.
Pointu návrhu, který podepsalo celkem 16 senátorů, shrnuje závěrečné konstatování textu, který byl ÚS předložen:
„S ohledem na výše uvedené navrhovatelé navrhují, aby Ústavní soud rozhodl takto: Zrušuje se: V § 4 odst. 1 vyhlášky č. 324/2014 Sb. číslice,12' a slovo,až'; Příloha č. 12 vyhlášky č. 324/2014 Sb.; Příloha č. 13 vyhlášky č. 324/2014 Sb."
Jde tedy o zrušení dvou příloh úhradové vyhlášky, které stanoví přepočtové koeficienty dané změnou počtu pojištěnců zdravotních pojišťoven podle krajů ČR. Jak známo, tyto koeficienty, které jsou tvořeny poměrně složitým výpočtem, ministerstvo zdravotnictví vkládá do vyhlášky již od roku 2012. Výše koeficientů je stanovena rozdílně pro jednotlivé pojišťovny a pro jednotlivé kraje.
Tisková zpráva, vydaná navrhovateli těsně před doručením návrhu ÚS, mj. uvádí: „Koeficienty zakládají nepodložené nerovnosti v úhradách poskytnutých za stejnou péči jednotlivým nemocnicím. Nepřihlížejí ke skutečnému počtu pojištěnců jednotlivých pojišťoven, kterým byla poskytnuta péče v konkrétních nemocnicích, a vycházejí pouze z celkového čísla poklesu nebo nárůstu počtu pojištěnců jednotlivých pojišťoven v jednotlivých krajích – tj. z pouhých přesunů pojištěnců, bez ohledu na jejich nemocnost."
Zpráva dále konstatuje, že podání ústavní stížnosti vychází z podnětu Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN), jejíž data za první čtvrtletí roku 2015 prokazují, že vývoj počtu ošetřených v 67 procentech nemocnic má zásadně opačný vývoj od „koeficientů přechodu" v současné vyhlášce."

Diskriminační prvky

Obsáhlé zdůvodnění žádosti mj. uvádí: „Navrhovatelé jsou názoru, že koeficienty přechodu pojištěnců, jak jsou stanoveny ve vyhlášce, nenastavují spravedlivé podmínky nákupu zdravotních služeb zdravotními pojišťovnami ani z hlediska ceny, ani z hlediska rovného postavení hospodářských subjektů, pojišťoven i nemocnic, nechrání svobodnou soutěž mezi poskytovateli zdravotní péče a případné deformace spíše způsobují, než adekvátně vyrovnávají.
K tomu je třeba doplnit, že do rovných práv a svobodné soutěže zasahuje i skutečnost, že koeficienty byly vyhláškou uplatněny vedle lůžkové péče i na úhrady ambulantní péče nemocnic. Naproti tomu vyhláška neuplatňuje koeficienty na úhrady mnohonásobně většího sektoru poskytovatelů externích ambulantních služeb. Nemocnice, které poskytují shodné ambulantní služby, jsou tak diskriminovány.
Koeficienty je tak navíc krácena i úhrada za ambulantní pohotovostní služby, poskytované dnes až na výjimky pouze v nemocnicích. Stejně tak jsou nemocnicím koeficienty kráceny úhrady za rozsáhlé preventivní screeningové a další programy ministerstva zdravotnictví, na které jsou pojištěnci zváni pojišťovnami."

Konflikt právních norem

Text též konstatuje: „Koeficienty se dotýkají i práva zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci, zaručené čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Za spravedlivou odměnu za práci v nemocnicích lze ve smyslu platných právních předpisů považovat i výši platů stanovenou nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě z 8. 12. 2014, včetně jejího zvýšení tímto nařízením. A nepřímo i výši mezd v nemocnicích, na které se tento právní předpis nevztahuje, které však zvláště při současném nedostatku sester a lékařů nemohou mzdy nezvýšit.
Nařízení vlády zvýšilo platové tarify ve zdravotnictví o 5 %. Tomu, aby tento nárůst platů a mezd mohl být pokryt, odpovídá nejméně 3% nárůst úhrad nemocnicím. Nominálně toto úhradová vyhláška splňuje a nominálně stanoví 103% nárůst paušálních úhrad za lůžkovou péči a 103% limit na úhradu ambulantní péče.
Koeficienty však tento nominální 103% nárůst úhrad snižují, a to u různých zdravotních pojišťoven různě a s výjimkou Prahy ve všech krajích také různě.
Do rozporu se tak dostávají dva právní předpisy. Jeden, nařízení vlády, stanovující nárůst platů a v důsledku i mezd, a druhý, úhradová vyhláška, zabezpečující finanční prostředky k tomu potřebné."

Legislativní rada změnila předlohu

Navrhovatelé v textu konstatují, že bez použití koeficientů by úhradová vyhláška stanovila zvýšení úhrady lůžkové akutní péče na 103 % úhrady předchozího roku (stanovena paušální úhrada) a maximálně 103 % ambulantní péče (stanovena maximální úhrada).
„Pro ministerstvo zdravotnictví takové řešení nebylo nepřijatelné," uvádí text a pokračuje: „Po jednáních s krizovým štábem nemocnic, pacientů a odborů přistoupilo na řešení, že koeficienty nebudou uplatněny, pokud by se úhrada jednotlivým nemocnicím jejich použitím snížila pod 103 %. Příslušné ustanovení bylo včleněno do návrhu vyhlášky v podobě, v jaké byla předána Legislativní radě vlády ČR.
Toto ustanovení vyhláška vydaná ve sbírce zákonů nakonec neobsahovala. Ministerstvo zdravotnictví to zdůvodnilo nesouhlasem legislativní rady s uvedeným ustanovením, aniž by bylo vysvětleno, proč ve vyhlášce, v níž na mnoha místech je stanovena maximální úhrada, není možné stanovit také úhradu minimální."

Nezvýší se nároky na systém pojištění a jeho stabilitu

Text podání senátorů Ústavnímu soudu končí touto pasáží: „Navrhovatelé jsou si vědomi nedokonalostí současného systému přerozdělení výběru pojistného mezi zdravotními pojišťovnami, který zohledňuje věkovou strukturu pojištěnců, nikoli však jejich zdravotní stav a další faktory určující náklady pojišťoven.
Jsou však názoru, že mnoho let diskutovanou a neřešenou otázku dokonalejšího přerozdělení výběru pojistného nelze dlouhodobě nahrazovat do značné míry umělým přerozdělováním nákladů zdravotního pojištění mezi poskytovateli a na úkor části z nich. Toto následné přerozdělování nepovažují za vhodný prostředek. Cíle vyrovnání přerozdělení zdrojů mezi pojišťovnami lze dosáhnout jiným způsobem, šetrnějším k ústavním právům. Zejména k rovnému právu na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, rovnému právu na bezplatnou zdravotní péči a její úhradu na základě veřejného pojištění, nikoli podle příslušnosti pojištěnce k té které zdravotní pojišťovně, nebo v závislosti na kraji, kde občan bydlí, nebo kraji, v kterém mu péče byla poskytnuta, a rovněž k rovnému právu na spravedlivou odměnu za práci.
Zrušením koeficientů se nezvýší nároky na systém veřejného zdravotního pojištění a jeho stabilitu. Případným včasným rozhodnutím Ústavního soudu se nezmění ani nároky jednotlivých poskytovatelů vůči pojišťovnám, neboť nárok na celkovou úhradu zdravotní péče poskytnuté v roce 2015 bude realizován až při vyúčtování této péče v polovině roku 2016. I pokud by ÚS rozhodl ještě v průběhu roku 2015, budou případným zrušením koeficientů ovlivněny pouze předběžné měsíční úhrady ve zbývající části roku po dni účinnosti nálezu."

Přílohy k podání

Text návrhu má tři faktografické přílohy: Příloha č. 1 porovnává předběžné měsíční úhrady zaplacené podle úhradové vyhlášky v 1. čtvrtletí 2015 a v 1. čtvrtletí 2014. Dokumentuje, že na navýšení potřebné ke zvýšení platů a mezd „díky" koeficientům nedosáhla více než polovina nemocnic.
Příloha č. 2 mapuje skutečné změny počtu pojištěnců ošetřených jednotlivými nemocnicemi v 1. čtvrtletí 2015 v porovnání s koeficienty stanovenými úhradovou vyhláškou.
Příloha č. 3 se zabývá konstrukcí koeficientů pro rok 2015, resp. pěti verzemi, jimiž prošla. Předkladatelé návrhu se komparací koncepčně i věcně odlišných variant snaží deklarovat, že účelem koeficientů nebylo vyjádření přesunů pojištěnců jednotlivých pojišťoven mezi kraji, ale hledání zpětné úpravy konečných předběžných měsíčních úhrad, aby vyhovovaly pojišťovnám.

Kdy bude rozsudek?

Dva dny po podání návrh senátorů bylo oznámeno, že soudcem zpravodajem v této věci bude předseda ÚS JUDr. Pavel Rychetský. Určil jej algoritmus rozdělování spisů. Délku rozhodování nelze předjímat, tzv. plenární věci, o kterých hlasují všichni soudci, soud řeší průměrně 9 až 12 měsíců. Někdy však na rozhodnutí stačí i mnohem méně času.