Umírání v domech hrůzy

Týden | 26.10.2015 | Rubrika: Reportáž | Strana: 24 | Autor: Tomáš Menschik, Pavel Cechl


Nelegální ubytovny oberou seniory o všechno a nechají je dožít ve špíně bez odborné pomoci. Staří lidé jsou vděčni i za to. V Česku chybí v domovech důchodců 60 tisíc míst.

Kolik starých lidí se vejde do nenápadného rodinného domku v jihomoravském Kunštátu, se snad nikdy nikdo nedozví. Žluté stavení na výpadovce z městečka je obehnané zídkou do výše ramen. Za ní se ozývá mohutný štěkot psů. Uvnitř funguje nelegální domov důchodců. V jakých podmínkách staří lidé žijí, nezjistili ani kontroloři z krajského úřadu. Když nedávno zazvonili u plechové brány, majitelka domu Chrystyna Černějová jim řekla, že je nevpustí. Zopakovala to i přivolaným policistům. Bez soudního příkazu na ni byli krátcí.
Na budově chybí jakékoli označení, dokonce i na zvonku. Několikrát jsme ho stiskli a na zápraží se objevily dvě statné dámy. Ptali jsme se po majitelce. Neodpověděly ani slovo a zmizely za dveřmi. Za okamžik natáhla jedna z nich ruku přes zídku a podávala nám telefon. „Podnikáme naprosto legálně,“ ozval se na druhém konci hlas Černějové. „Ten dům patří mně a mému partnerovi. Záleží čistě na nás, jestli ho pronajmeme zdravým nebo nemocným. Mě také nezajímá, jestli u vás žije nějaká babička. Nevím, proč se o to v mém případě zajímají úřady,“ dodala čtyřiadvacetiletá žena.

Nábytek a týrání

V oboru se pohybuje od svých devatenácti let. Za tu dobu se z ní stala známá firma. Zájem ombudsmanky Anny Šabatové a pokuta od krajského úřadu v Brně ji před časem přinutily zavřít penzion pro seniory s velmi moderně znějícím názvem Centrum komplexních služeb pro rodinu a domácnost. Činnost centra dnes vyšetřuje policie. Trestní oznámení na podnikatelku poslaly úřady. Údajně se dopustila porušování osobní svobody u svých klientů. „Žádné přivazování k nábytku ani týrání. Jsou to výmysly. Zkuste ale žalovat ombudsmanku za pomluvy! Jak myslíte, že bych pochodila?“ reagovala Černějová.
Ze starých chyb se poučila a podnikat začala znovu ve žlutém domku o pár ulic dále od svého zavřeného podniku. Sama přiznává, že využila mezer v zákoně. Samozřejmě ani tentokrát si na krajském úřadě registraci nevyřídila. Bez ní podle českých zákonů nesmí nikdo poskytovat sociální služby. Za porušení předpisů hrozí statisícové pokuty. Černějová se tím příliš netrápí. Jako na živnostnici, která svůj dům pronajímá seniorům, na ni zatím nikdo nemůže. „Ani neposkytuji žádnou sociální péči. Jen zprostředkovávám seniorům služby asistentů,“ přesvědčovala nás.
Mezi staré lidi nás nepustila. Druhý den ale poslala do redakce spoustu naskenovaných dopisů od svých klientů a jejich příbuzných. Pochvalují si, jak se o ně podnikatelka starala. V dopisech často zaznívá, že pomoc hledali všude možně, ale v zařízeních provozovaných obcemi nebo kraji pro ně neměli místo. Našli ho až u ženy, která podniká na hraně zákona.

Nejsme paraziti

Není sama, kdo z neutěšené situace českých seniorů těží. Jen v okruhu patnácti kilometrů od Kunštátu fungují minimálně dvě další podobná zařízení – v Boskovicích a Lhotě Rapotině. Už od roku 2012 na nelegální byznys kolem sociální péče poukazuje ombudsmanka. Když připravovala podklady pro vládu, zjistila od krajských úřadů, že po republice funguje bez registrace nejméně 70 nelegálních domovů pro staré lidi. „Jestli to je ve skutečnosti 250 nebo 300, vám ale nikdo neřekne,“ tvrdí Ondřej Vala, kontrolor z Kanceláře veřejného ochránce práv. Je přesvědčen, že nelegální byznys kolem seniorů nabývá na síle.
Po péči o staré lidi vzrostla poptávka, kterou veřejná zařízení nejsou schopna uspokojit. Poslední dostupné údaje z roku 2013 ukazují, že domovy důchodců musely odmítnout 61 tisíc uchazečů (viz Trpící Morava). Tam, kde existuje obrovská poptávka, se najdou okamžitě lidé, kteří ji chtějí vyplnit nabídkou služeb.
Pirátští pečovatelé často oberou seniory o všechno, bez ohledu na to, že jim má podle zákona zůstat k dispozici alespoň část penze. Počítají s tím, že průměrný důchod dosahuje 11 tisíc korun. Podle stupně závislosti na pomoci druhých senioři navíc čerpají 800 až 12 000 korun měsíčně jako příplatek na péči. Kvalita služeb tomu ale často neodpovídá, o staré lidi mnohdy pečuje nekvalifikovaný personál.
Funguje to tak, že se majitel neregistrovaného domova důchodců nechá klientem zapsat jako příjemce sociálních dávek a peníze mu automaticky chodí na konto. „To může být dvacet tisíc korun od člověka, o něhož se třeba nikdo nezajímá. Jako provozovatel nemáte registraci, takže vás nechodí nikdo kontrolovat, a navíc máte jistotu, že ten člověk zemře. Když umře starý člověk, s nikým kromě jeho rodiny to nepohne. Pokud je sám, kdo bude řešit, že dva týdny nebral prášky? Parazitovat na bezmocných je velice snadné,” přemýšlí kontrolor Vala.
Oproti klasickým domovům pro seniory tak jsou ty nelegální výdělečné. „Úhradová vyhláška stanovuje maximální cenu za pobyt a stravu. Tato částka je navíc limitována výší starobního důchodu seniora, kterému z této sumy ze zákona musí zbýt ještě 15 procent pro osobní potřebu. Například senior s důchodem deset tisíc korun tak v registrovaném zařízení zaplatí za veškeré služby 8500 korun,“ zdůraznila Hana Červenková, ředitelka registrovaného domova pro seniory Centrum Na Verandě Beroun. Náklady na péči o jednoho klienta ale podle ní vyjdou na vyšší částku, proto musí žádat kraj o dotace. A to bez záruky, že je dostane.

Bušení na dveře

Ombudsmanka a její úřad sehráli v postupu proti nelegálním pečovatelům klíčovou roli. Její kontroloři mají právo vstupovat do věznic, ale i do zařízení, kde je člověk odkázán na pomoc ostatních a mohl by být omezen na svobodě. Ombudsmanka a její tým vyšetřovaly v pěti krajích v devíti ubytovnách a špatné zacházení zjistily v každé z nich.
Samozvaní pečovatelé přijímají každého: osoby s různými stupni demence, s Alzheimerovou chorobou i chronickými nemocemi. Zařízením ale často chybí odborný personál a vybavení, které by kvalitní péči umožnilo.
Kontrolor Vala při svých návštěvách zjistil děsivé věci: po chodbách jednoho ústavu se procházeli pokálení lidé, jinde bil do očí jídelníček – senioři každé ráno dostávali chleba s margarínem, na oběd jim obsluha přivezla z hospody jídlo, obvykle bezmasé. Večer se dojídaly zbytky z poledne anebo opět chleba s margarínem. Jídelníček byl stejný pro všechny včetně diabetiků. Podvyživení a dehydrovaní senioři jsou ve všech zařízeních tohoto typu. Na kontrole v jedné z ubytoven se Vala divil velkému množství lidí s katétrem. Podezříval personál, že inkontinentním lidem nasadil vývody z močových cest, aby si ulehčil práci s přebalováním.
Pracovníci bez lékařského vzdělání ordinují starým lidem léky na uklidnění nebo na spaní. Péči o neklidné a zmatené seniory řeší připoutáním k postelím nebo zamykáním v pokoji. Letošní osmatřicetistránková zpráva ombudsmanky věnovaná neregistrovaným zařízením líčí nejrůznější případy nelidského zacházení. Často cituje takzvaná denní hlášení, v nichž sami pracovníci penzionů uvádějí stav svých klientů. „Paní P. bloudí po chodbách v triku bez kalhotek – uložena, zamčena. P. se opět dobývá ven, prý potřebuje na vzduch. P. bušila na dveře, že se J. počurala, s tou si asi užijem. Paní L. bouchala na dveře ;-). L. mlátila do dveří – Pomóóóc,“ stálo v jednom z hlášení.

Raději legálně

Mezi neregistrovaná zařízení patří například i penzion Zlatuška v Boskovicích. Penzion jsme si chtěli prohlédnout, ovšem vzhledem k tomu, že jsou majitelé těchto zařízení vůči novinářům ostražití, představili jsme se zpočátku jako lidé, kteří hledají ubytování pro babičku. Žena v bílém odpověděla, že penzion je plný. Už jako novináři jsme si chtěli promluvit s majitelem. Prý to jde jen po telefonu. Při hovoru se majitel omlouval. Chápal sice náš zájem, ale k otázkám se nechtěl vyjadřovat. Penzion Zlatuška usiluje na krajském úřadě o registraci mezi poskytovatele sociálních služeb a nestojí o publicitu.
Tentýž efekt měla návštěva ve Lhotě Rapotině vzdálené pár kilometrů od Boskovic. Penzion Slunečnice sídlící v předválečné vile působil zvenčí nejbídněji ze všech tří navštívených ubytoven. Okolí domu bylo zablácené, opodál byly výběhy pro zvířata.
Žena, která postávala na schodišti před vchodem, tvrdila, že zařízení nemá co skrývat. Dovnitř nás ale nepustila. Odůvodnila to stavem některých klientů, kteří „nejsou připraveni na návštěvy“. Také Slunečnice se snaží od kraje získat registraci. „Napište raději o tom, že krajskému úřadu trvá celý měsíc každá maličkost,” vybízela nás.

U nás nic není

Je to sice možné, ale na druhou stranu platí, že Jihomoravský kraj došel v potlačování nelegálních penzionů pro seniory zřejmě nejdále. V polovině října zveřejnil zprávu, podle níž pokutoval deset z nich. Podrobnosti ale tají kvůli probíhajícímu řízení. Hrozba statisícových pokut nutí provozovatele legalizovat svou činnost.
V některých regionech se tomuto stavu ani nepřiblížili. Karlovarský kraj například TÝDNU oznámil, že se na jeho území taková zařízení nevyskytují. Nikdo se o ně nezajímal ani v Kraji Vysočina. „Dosud není nikde výslovně naformulováno, že i v těchto zařízeních můžeme provádět kontrolu,“ říká Helena Štefl ová z krajského úřadu v Jihlavě. Podle ní záleží pouze na provozovateli, zda kontrolory z kraje vpustí dovnitř.
Ostatní regiony hlásí pouze jednotlivé případy. Olomoucký kraj udělil jenom jedinou pokutu, dosáhla však rekordní výše 550 tisíc korun. Týká se zřejmě nejdrastičtějšího případu poslední doby v Česku. Šlo se o lazaret v Dluhonské ulici v Přerově, na jehož katastrofální stav poukázala senátorka Jitka Seitlová. Podle jejích zjištění tam asi čtyřicet lidí používalo jedinou sprchu, trpěli i nedostatkem jídla. Obří pokuta se přičinila o to, aby zařízení zaniklo pár měsíců poté, co na něj senátorka upozornila.

Ubytovna jako vězení

V lazaretu v Dluhonské ulici žili nejen senioři, ale i ti, jimž osud zrovna nepřál. Mezi nimi také žena středních let. Prožila brutální fyzické násilí, a protože nebyla schopna sama komunikovat s úřady a nikoho neměla, z nemocnice z druhého konce Moravy ji předali do lazaretu v Dluhonské. „Soud zcela nepochopitelně stanovil jejím opatrovníkem provozovatele tohoto zařízení a paní se nedobrovolně stala vězněm ubytovny. Veškeré peníze přebíral její takzvaný opatrovník, sama nesměla mimo ubytovnu, neměla jak oslovit úřady, neměla jak požádat o možnost propuštění, dostat se ven. Na ubytovně taky panoval strach,“ popisovala situaci Seitlová. Systém podle ní funguje tak, že se majitelé ubytoven domlouvají s léčebnami dlouhodobě nemocných a příslušnými odděleními psychiatrických nemocnic, odkud získávají nové klienty.
Pro obyvatele lazaretu nakonec úřady musely hledat nové umístění po celé Moravě. Osm jich ubytovali v Ostravě, třináct jich převzal přerovský magistrát. Naplno se tak projevil problém s nedostatkem míst v legálních domovech. Na něj koneckonců upozorňoval i kontrolor z úřadu ombudsmanky. „Když se všechna neregistrovaná zařízení najednou zruší, nenajdeme pro ty lidi umístění,“ tvrdí Vala.
Je přesvědčen o tom, že nelegální byznys kolem stáří vymýtí pouze navýšení peněz na sociální péči a zřízení dostatečných kapacit kraji a obcemi. Vláda nyní odsouhlasila, že příslušná opatření má přijmout ministryně práce Michaela Marksová.

***

Jak sehnat kvalitní domov

* Ověřte si, zda je zařízení registrované (například na adrese http://www.iregistr.mpsv.cz).
* Nechte si předložit doklady o vzdělání a počtu personálu.
* Domov pro seniory si napřed projděte, popovídejte si s jeho obyvateli.
* Informujte se na městském nebo krajském úřadu.

Trpící Morava

Každý rok odmítnou legální domovy pro seniory desítky tisíc lidí. Podle posledních dostupných údajů jich bylo v roce 2013 téměř 61 tisíc. Nejvíce jich bylo v Jihomoravském kraji (11 573). S velkým odstupem následoval Středočeský kraj, kde bylo odmítnuto 7418 žadatelů. Ale při přepočtu na množství lidí nad 65 let je na tom nejhůře Zlínský kraj následovaný opět krajem Jihomoravským. Tím se vysvětluje, proč nejvíce nelegálních domovů bylo na jižní Moravě. Nejlépe jsou na tom senioři v Libereckém a Karlovarském kraji.

Politiky to nezajímá
Problémy starých nebo nemocných lidí v Česku nikdo neřeší, říká ředitelka pražského Gerontologického centra Iva Holmerová.

* Proč lidé do nelegálních zařízení své rodiče vůbec dávají? To jim nezáleží na tom, jak o ně bude postaráno?

Někteří lidé jsou osamocení, nemusejí mít rodinu. Některé rodiny nezvládnou péči zajistit, některé se o to nesnaží. Je mnoho důvodů, proč je zapotřebí ústavní péče. Samozřejmě většina lidí i s omezenou soběstačností by měla zůstat doma v péči nejen blízkých, ale i terénních služeb. Těch je ale u nás největší nedostatek.

* Nelegální zařízení se hájí, že registrace je příliš složitá. Je možné, že zákony brání pečovat o seniory lidem, kteří o to mají skutečný zájem? Jste si jist, že o to mají skutečný zájem?

Když jim i splnění základních podmínek registrace připadá příliš složité? Když nezajišťují ani základní odbornou péči? To je zájem?

* Nelegálních domovů pro seniory funguje nejméně sedmdesát. Je to hlubší problém?

Ano, je to jedna z věcí, které ukazují na skutečnost, že problematika péče o seniory u nás není řešena, a to dlouhodobě. Není to bohužel věc, která by naše politiky zajímala. Přestože se týká většiny rodin.

Foto popis| NEDOBYTNÁ PEVNOST. Do neregistrovaného domova pro seniory v jihomoravském Kunštátu odmítli provozovatelé vpustit krajské kontrolory i reportéry TÝDNE. Majitelka se s nimi bavila jen po telefonu.
Foto autor| Foto: Radek Cihla

Foto popis| PŘEROVSKÝ LAZARET. Majitel domova pro staré a nemocné lidi v Přerově dostal kvůli katastrofální a nelegální péči o klienty pokutu 550 tisíc korun.
Foto autor| Foto: Marie Šuláková